Kdy vlastnÄ› taková závislost vzniká, to je pÅ™edmÄ›tem dohadů. PÅ™ou se vÄ›dci s lékaÅ™i a výzkumy na toto téma polykají notnou Äástku penÄ›z daňových poplatníků. Kdyby se totiž naÅ¡lo Å™eÅ¡ení… 

Pokud se domníváte, že by to mÄ›l ÄlovÄ›k poznat sám, tak jste na omylu. I když to už pozná a pÅ™ipustí si to, nechce nebo nemůže pÅ™estat. Stále ho to nutí jít k tomu automatu, nebo mezi karbaníky a doufat, že vyhraje. To, že by výhru stejnÄ› zase prosázel jej nezajímá. NeÅ™eší to.  

NaÅ¡tÄ›stí se dá taková nemoc léÄit. Ano, závislost je nemoc a má dokonce své Äíslo diagnózy. LéÄba je vÅ¡ak zdlouhavá a vyžaduje plnou spolupráci závislého jedince. Bez ní to nemá smysl. A od nÄ›j to chce mimo spolupráce ohromnÄ› pevnou vůli.  

LékaÅ™i k tomu dodávají jeÅ¡tÄ› další vÄ›ci. Je dobré, když má takový ÄlovÄ›k podporu, nemÄ›l by se stýkat se starými kamarády, kteří hraní také holdují a tak dál a tak dál. Každý krok směřuje tím smÄ›rem, aby závislý ÄlovÄ›k pÅ™estal strkat peníze nÄ›kam, kde je jejich návratnost mizivá.  

OstatnÄ›, podnikají se různé kroky, aby byl hazard jako takový opÄ›t přísnÄ› zakázán, nebo pÅ™inejmenším regulován. Proto postupnÄ› mizí herny s automaty a nevím, jak dopadl zákon, že mohou hrát jen ti, kteří pÅ™edloží obÄanský průkaz, aby se majitel herny, potažmo jeho zamÄ›stnanec dozvÄ›dÄ›l, zda dotyÄný nepobírá sociální dávky. V tomto případÄ› by nemÄ›l takového ÄlovÄ›ka pÅ™ipustit ke hÅ™e, ale sluÅ¡nÄ› ho vyhodit.  

Lidstvo tedy opÄ›t udÄ›lalo krok zpátky kvůli jedincům, jejichž intelekt není na patÅ™iÄné úrovni. Jde totiž o to, že by mÄ›la být možnost si zahrát, ale musí to mít urÄité hranice. OvÅ¡em kde by ta hranice zaÄínala a kde konÄila, to už se nedá asi pÅ™esnÄ› stanovit. Možná v poÄtu odehraných her, možná v prohrané sumÄ›. Těžko říci. A je samozÅ™ejmÄ› velmi těžké nÄ›co podobného stanovit. Nezbývá než věřit, že prozatímní opatÅ™ení herní závislost silnÄ› omezí, protože ji asi nelze vymýtit docela.